Záchranářský pes - Royal Canin

Pes, který slouží člověku

Tisk aA+ Aa- RSS
Záchranářský pes

Pes hrdina

Od doby, kdy byli psi domestikováni, pomáhali lidem při lovu, hlídání nebo při ochraně stáda. V průběhu let se však psi stali nápomocnými v mnohem více oblastech:

Lavinový pes

Hledání v lavině je jednou z disciplín první pomoci, při které je nutná okamžitá pomoc psa. Jeho výjimečně vyvinutý čich, rychlost a houževnatost jej umisťují na první příčku v důležitosti. Pes je v tomto případě součástí skupiny, která zahrnuje i průzkumníky a osoby, co kopou. Ačkoliv tým pracuje společně, zásah psa je po pádu laviny prioritou.

Proč jsou psi při zásahu preferováni? Faktor času je samozřejmě u horského záchranářství velmi důležitý a čím dříve je lavina přezkoumána, tím dříve jsou záchranáři schopni zasypané osoby zachránit. Role psa se v tomto případě stává nenahraditelnou. Jeho práce je stejně, nebo i více kvalitní a prozkoumání terénu je i mnohem rychlejší. Dokonalé přezkoumání laviny o rozloze 1 hektaru dvaceti zaměstnanci horské služby trvá 20 hodin, pokud chceme dosáhnout 100% výsledku, zatímco pes potřebuje na stejný výsledek jen 2 hodiny práce.

Stopovací pes

Stopování se skládá z hledání osob na základě více čichových klíčů, jako například ze stop, osobních předmětů a jiných podezřelých objektů. Mise by měla umožnit nalézt jednu i více osob, nebo předměty či zařízení, ztracené nebo skryté na trati, nebo v těsné blízkosti, anebo alespoň naznačit správný směr. V každém okamžiku se tělo člověka zbavuje jemných pachových částeček. Vzor, podle kterého pes hledá, je složen ze specifických vůní jednotlivce, skupiny nebo druhu, chemických vůní které nese např. kůže, tuk, šaty, částečky z pole (například pošlapané rostliny), bakterie z pod povrchu země, ale i přirozené prostředí (les, louka, obilí ..,) a také z povětrnostních podmínek. Kvůli své komplexnosti si stopování vyžaduje speciální trénink, který není vhodný pro všechny psy, talentovaní psi vždy dostanou přednost. Vybraná zvířata musí následně projevit tyto kvality: mimořádně rozvinuté čichové schopnosti, vysokou schopnost koncentrace, jež je nezbytná, aby se zvíře nenechalo vyrušit jinými pachy a pachy okolního prostředí, čili pozornost a přesnost na trati, dynamika, vytrvalost, síla a pevnost, a v neposlední řadě i odvaha a lhostejnost vůči výstřelům.

Pátrací pes

Pátrání je disciplína, která se zaměřuje na hledání ztracených osob a je součástí kategorie stopování. Od stopování se liší, tím že pes nemá žádné referenční předměty, ani možné místo odjezdu osoby. Pes se volně prochází bez vodítka a jeho prací je najít určitý pach v určené oblasti, podobně jako při pátrání v lavinách nebo troskách.

Mořský záchranářský pes

Jako u každé záchranářské disciplíny, pes hraje nenahraditelnou roli jako pomocník záchranářů díky jeho fyzickým schopnostem a jeho velkému odhodlání. Newfoundlandský pes je oblíbeným plemenem u mořského a vodního záchranářství. Toto plemeno je nositelem mnoha kvalit, které se využívají při záchraně na vodě:

jeho síla: je schopen táhnout několik osob nebo několika tunový člun,
jeho vytrvalost: dokáže plavat několik hodin na dlouhé vzdálenosti,
jeho odolnost vůči chladu, díky které je okamžitě schopným akce, na rozdíl od potápěče, který potřebuje přibližně pět minut, než se připraví,
jeho stoický klid za všech okolností, který často uklidní oběti ztroskotání,
jeho houževnatost, díky které nikdy neopustí misi,
jeho okamžitá dostupnost, nepotřebuje žádné zařízení.

Štěňata s vyhlídkou mořského a vodního záchranářství jsou vybírána podle dynamické síly jejich svalů a jejich silné struktury kostry systematickým rentgenem monitorujícím dysplazii kyčelních kloubů.

Pes pátrající v troskách

Úloha pátracího psa není omezena jen na silná zemětřesení. Psi zasahují i při sesuvech půdy, u zřícení domů, při požárech, zhroucení staveb nebo dolů, při železničních a leteckých neštěstích… Naneštěstí příležitostí k uplatnění pátracích psů není málo.

Ve Velké Británii, byli během druhé světové války psi poprvé použiti k vyhledávání lidí v troskách po bombardování. Již v roce 1954 byly zřízeny výcviková centra pro výcvik pátracích psů v Spojených státech, v Německu a ve Švýcarsku. Švýcarští psi byli první, kteří se staly mezinárodní známými při zemětřesení ve Friouli v Itálii v roce 1976. 12 psů, kteří zde byli nasazeni, našli 42 živých lidí a 510 obětí. Od té doby, každé neštěstí tohoto typu, zejména to z jedenáctého září 2001, přináší zpravodajství o odvaze a houževnatosti těchto záchranných týmů.

Jako v každé práci vyžadující spolupráci psa a člověka, je i v tomto případě nutná přítomnost velmi silného pouta mezi psem a jeho pánem. Psovod, který vede pátrání, musí psa dokonale znát, musí být schopen číst jeho smýšlení a pozorovat všechny jeho reakce. Stejně tak i pes musí zcela důvěřovat svému pánovi, tak aby ho všude následoval, za každé situace. Takový stupeň sblížení vyžaduje dlouhou přípravu. Psi využívaní při hledání v troskách musí mít výborný čich, klidnou a vyrovnanou povahu a mnoho energie. Musí být společenští vůči lidem i ostatním psům, protože se často u trosek schází více psů najednou. Při výuce je důležitá radost ze hry. Nejčastěji vybraná plemena jsou plemena pasteveckých psů, zejména německý a belgický ovčák.

  • facebook
  • youtube